neděle 20. ledna 2013

Android - pár postřehů

Před pár dny jsem si koupil Samsung Galaxy Note 2. Původně jsem chtěl Nexus 4, ale protože s ním LG dělá ofuky a u nás se má objevit kdoví kdy, rozhodl jsem se na tohoto holuba na střeše nečekat a vzít si do hrsti tohoto "vrabce". A nelituji.

Rozděl a panuj

Android je mocný systém - tak mocný, že pokud jej chce člověk doopravdy využívat, baterie o dnešních kapacitách krutě nestíhají. A navíc mám na různé typy přístrojů různé požadavky.
  • Telefon - má mít co největší výdrž, má být pohotově k dispozici a musí umožnit okamžitou reakci na příchozí hovor či zprávu. Pokud je přetížen dalšími aplikacemi, může nse Android odměnit hláškou "Omlouváme se, ale aplikace Telefon neodpovídá", případně může dotyčná aplikace úplně spadnout. Tedy - přístroj na telefonování nelze ničím jiným zatěžovat a Android mi v něm slouží k tomu, abych si systém vyladil k obrazu svému (launcher, management tichého režimu, velikost písma pro čtení a psaní zpráv, identifikace volajícího, blokování skrytých čísel a podobně). V této roli úspěšně slouží Sony Ericson Xperia Pro.
  • Komunikátor - přebírá další úlohy, které jsem původně naložil na chudáka Soňáka a pod kterými se zalykal. Zatímco běžnému uživateli stačí výchozí prohlížeč, Já nedám bez Opery Mobile ani ránu. Twitter klient existuje takový, který umí opravdu velké písmo ve tweetech. Business Calendar má široké možnosti nastavení velikosti písma jak v aplikaci, tak ve widgetu. Připočtěme Google+, Facebook, několik (!!) navigací a Xperia kňučela, že má málo paměti a zadrhávala. Takže nastoupil Galaxy Note 2.
  • Tablet - mé první Android zařízení, Acer Iconia Tab A500. Díky velké baterii s přehledem vydrží 8-9 hodin plné zátěže, zatímco menší bráškové lapají po třech hodinách po dechu (Galaxy Note ještě nemám prokleplou, ale spolehlivě to vím o iPodu). Dá se na něm i slušně tvořit, jsou k dispozici i programy pro tvorbu hudby. Jenže firmware Aceru je bugovatý a nový už nedostanu. Takže musím hledat aplikace, které mi na něm nepadají. Výhodou Aceru je, že má normální USB konektor a protože přečte NTFS, můžu do něj napíchnout i svůj 1TB disk s kompletním zrcadlem svých dat z PC. To sice žere hodně baterky, ale vzhledem k tomu, že se nikdy nekopíruje víc než několik GB, to bohatě stačí. Tablet ale také, právě kvůli výdrži, používám na cestách k přehrávání hudby, poslechu audioknih a četbě e-knih prostřednictvím text-to-speech. A taky na něm nejradši hraju hry, protože má největší displej a zvlášť hry původně určené pro mobily mají na tabletu pro mne velmi příjemnou velikost herních prvků.

Android - jak se mi líbí

Výrobci si mohou s Androidem dělat téměř cokoli, uživatel jenom to, co mu výrobce a programátoři dovolí. Chce-li víc, musí si přístroj rootnout. U každého zařízení se to dělá jinak a já k tomu přistoupil jenom u Aceru, protože tam už nemám naději na nový oficiální firmware.
Jsem atypický uživatel, který chce hledat a aktivně využívat všechny možnosti, které by mi ulehčily práci, hlavně kvůli zraku. Jsou mi velmi příjemná barevná schémata s tmavým pozadím a světlým textem, a to proto, že na displej koukám ze vzdálenosti nějakých 5 centimetrů a čím menší text, tím víc musím otevřít oči, abych ho přečetl. Ze zářivého pozadí pak mají mé spojivky strašnou radost. Proto mě vyhovují OLED displeje, které kvůli spotřebě taky rády spíš svétlě na tmavém. A navíc místo složitého vysvětlování, že potřebuji světlé na tmavém, mi stačí vývojářům říct, aby udělali OLED-friendly téma pro svou aplikaci.
Moc rád bych využíval screenreader - ale jenom příležitostně. Jenže na to není v současné době Android stavěný. Aktivace a deaktivace screenreaderu se dělá až ve třetí úrovní Nastavení a to je, vážení přátelé, pěkný vopruz. Navíc neexistuje způsob, jak toto nastavení vyvést to widgetu - ptal jsem se, ale bez odezvy. A tak mám raději aplikace, které samy podporují text-to-speech.
Je zajímavé, jak se systém u jednotlivých výroců liší, a to při stejném označení verze. Samsung například ne tak úplně respektuje výchozí Holo schémata - tlačítka nemají stejné pozadí jako jejich okolí, což mi ale vyhovuje, protože je ihned zřejmé, jaká oblast reaguje na klepnutí. Taky má jinak řešené dialogy pro sdílení a nastavení výchozí aplikace - a to už se mi zas až tak nelíbí, protože zatímco v čistém Androidu může jednorázově použít cílovou aplikaci jen jedním klikem, u Samsungu musí vždycky klepnout dvakrát, protože akci odbavují tlačítka. Co ale u Samsungu dobře domysleli, je, že při nastavení velikosti písma se tato promítne i do velikosti písma v aplikaci Zprávy. Opisovat od nejmenované americké firmy se občas vyplatí.
 V čem ale na Android nedám dopustit, je možnost dostat se do souborového systému a pracovat se správci souborů. Toto je věc, kvůli které jsem iOS úplně odepsal a výrobci přišli na to, že nejjednodušší způsob, jak toto obejít, je vyrobit wifi harddisky s příslušnou webovou aplikací, která uživatelům iOSu dovolí aspoň částečně tuto nesnáz obejít.
Co se mi ale na Androidu vůbec nelíbí, je fakt, že je uživatel vydán na milost a nemilost výrobcům. Ačkoli už tu máme nějakou dobu verzi 4.2, kromě Nexusů ji lze potkat jen v neoficiálních ROM. Kéž by byl Android ve stylu updatu stejný jako Windows - Google vydá novou verzi a všichni si ji mohou ihned do svých zařízení stáhnout a začít používat. Nebo si umíte představit, že byste museli čekat, až výrobce vašeho Windows notebooku vydá novou verzi systému, kterou Microsoft zveřejnil před rokem?

Pro tuto chvíli vše, that's all, folks.

Tomáš Valůšek

1 komentář:

Michal Munclinger řekl(a)...

Vyřešil jste to nakonec? Mě tady tato hláška stejným způsobem otravuje život i u čerstvě přeinstalovaného androidu s minimem aplikací, sere mě to... Na telefonu stejného modelu co má manželka to přitom nedělá, resp. udělalo to za celou dobu půl roku jen jednou, ale na druhém tom samém... akorát jiná barva, je to co den to tato hláška... dal jsem to do servisu, jediné co ti zmetci udělali že přeinstalovali systém... Tak to tam dám znovu.