Pár postřehů ke klávesám Roland BK-5

Nebudu tady opakovat fakta, která si můžete přečíst jinde, dobrá recenze BK-5 je na webu časopisu Muzikus. Spíš mi půjde o věci, které se nezmiňují, nebo o subjektivní názor na některé stránky tohoto nástroje tak, jak jsem jej za 10 dní občasných průzkumů poznal.

Příjemné je, že český návod už není jen slabým odvarem originálu, ale má totožnou grafickou úpravu a nic v něm proti originálu nechybí. Zarazilo mě ale, že ačkoli jsem nástroj kupoval v prosinci 2013, byla v něm obstarožní verze OS, která postrádala některé funkce, které byly přidány updaty a o nichž se zmiňuje na webu dostupná dokumentace v angličtině. Naštěstí je aktualizační režim nástroje přiměřeně blbuvzdorný, takže i když jsem napoprvé rozbalil na flashku víc, než jsem měl, nedošlo k žádné újmě a aktualizaci jsem nakonec zvládl.

To, že si musím přizpůsobit parametry displeje, protože na něj mžourám jinak než lidi se zdravýma očima, beru jako samozřejmost. Výhodou tohoto nástroje je z mého pohledu velmi hrubé rozlišení, které mi umožňuje vše si přečíst, i když na použitý font jsem si musel chvilku zvykat. Aspoň to nemůže být příliš mrňavé.

Zatímco Yamaha u nástrojů vyšších než entry level naprosto upustila od číselné klávesnice, Roland tento režim nabízí i u modelů střední třídy a BK-5 není výjimkou. Jen mě překvapilo, že funguje jenom pro údaje, jež se zobrazují ve formě uspořádaného seznamu (zvuky, styly, performance), u tempa, kde bych to velmi, velmi uvítal, to ale nejde.

Mile mne překvapily doprovodné styly. Ačkoli postrádají "wow efekt", tak typický pro Yamaha nástroje, jsou naprogramovány velmi dobře a díky své generičnosti jsou univerzálně použitelné, aniž by hráče táhly ke konkrétním skladbám - a to je velká výhoda. Kde to ale Rolandi podělali, je u rytmů, jež mají 6/8 takt - takové rytmy jsou ve své podstatě triolové, jenže tempo i u těchto rytmů má čgvrťovou notu jen na dvě osminy, takže takové styly jsou efektivně o třetinu pomalejší, než udává označení tempa. Zkusím se poohlédnout po utilitě, která takové styly převede do dvoudobého taktu - feeling zůstane stejný, ale tempo bude tak, jak má být.

Zvuky odpovídají cenové relaci nástroje, akustické zvuky jsou poněkud "hovězí" až syrové. Naštěstí je přítomná možnost je v rámci GM2 standardu editovat a výsledek si uložit do performance, případně primární zvuk ještě obalit vhodným efektem ze široké nabídky. Syntetické zvuky mi ale znějí moc pěkně. Můj pohled na zvuky je samozřejmě subjektivní a rozhodně jsem ještě nestihl objevit všechny jejich půvaby a aplikace.

Nástroj má USB konektor pro propojení s PC, přes který ale jdou jenom MIDI data, nelze jej tedy použít ke vzdálené správě nástroje mimo MIDI možnosti. Daleko zajímavější je přední USB konektor, do kterého přijde buď fleška nebo jiný externí disk (bohužel jenom FAT32, NTFS ne), tak wifi adaptér, přes který se může nástroj domlouvat s "jablíčkovým" světem, Android ostrouhal, nejsou pro něj appky. Tam jsou možnosti širší, pro iPad existují aplikace na prohledávání zvuků a stylů a na nahrávání digitálního audia z nástroje.

Fleška není v případě BK-5 jenom do počtu, bez ní nelze využít některé pokročilejší schopnosti nástroje. Bez flešky například nejsou k dispozici žádné uživatelské performance, ty se totiž ukládají výhradně na ní. Na flešku se taky dá pořídit záznam hry na nástroj ve formě digitálního audia (wav). Nástroj taky umí z flešky přehrávat mp3, wav a midi soubory. Midi songy je možné v nástroji "učesta" - nastavit jim nástroje tak, aby se využily zvuky mimo GM2 standard. Nástroj taky umožňuje tvorbu nových stylů, které taky přijdou na flešku.

V souvislosti s nahráváním mě nepříjemně překvapilo, že midi nahrávky lze pořídit jenom do externího softwaru, ať už na počítači nabo iZařízení. Ačkoli jsou kvůli tvorbě stylů potřebné utility a softwarové nástroje k dispozici, nebyla tato možnost do nástroje začleněna. Vzhledem k tomu, že jsem doposud nenašel midi software pro PC, který by mi vyhovoval, je to pro mě docela smutný fakt.

A když už jsme u těch vad na kráse, ještě jedna drobná, ale dost podstatná věc. Z Yamah jsem zvyklý, že když pustím doprovod, tempo se nemění. To samozřejmě BK-5 taky umí, ale není to výchozí hodnota příslušné předvolby. A teď to přijde - změněnou hodnotu této předvolby NELZE nikam uložit - ani do performance, ani do globálních nastavení, která se obnoví po zapnutí nástroje. Za tohle bych zodpovědnou osobu u Roladnů nejradši pověsil za koule do průvanu. Jasně, jde to obejít zamčením tempa, ale když už v nástroji příslušná předvolba existuje, proč do prkýnka nejde uložit???

A třešnička na dort - BK-5 je první elektronický nástroj, který umí používat české znaky (a azbuku) k pojmenování ukládaných položek. Sice jsem objevil drobnou chybku v zobrazování některých znaků v některých fontech, ale to není nic, co by nevyřešil další update OS - pokud ovšem zjistím, kam posílat bugreporty.

Tolik mé postřehy, které se týkají věcí, které mě zaujaly jak v pozitivním, tak negativním smyslu.

Proč mám rád dotykové ovládání (původně příspěvek do Google+)

Protože nemusím lovit kurzor myši - to je ten hlavní důvod. Když chci někam kliknoutmyší, musím napřed najít, kam vlastně chci kliknout, pak musím najít kurzor myši, v podstatě poslepu ho tam dovést a provést akci. O co jednodušší je to prstem na dotykovém displeji. Také posouvání obsahu dotykem je daleko přirozenější a ve webdesignu se na to začíá spoléhat.

Takže je jenom otázka času, kdy i stolní monitory budou dotykové. Myš podle mne u počítače ještě nějakou dobu zůstane, ale i tu zřejmě časem nahradí stylus, protože jím se líp kreslí a může systému poskytnout informace o tlaku na hrot.

Čekám na cenově dostupné dotykové monitory pro desktop, dost by mi ušetřily zrak, tedy jeho nepatrné zbytky, jejichž používání je s věkem stále víc únavné

Android - pár postřehů

Před pár dny jsem si koupil Samsung Galaxy Note 2. Původně jsem chtěl Nexus 4, ale protože s ním LG dělá ofuky a u nás se má objevit kdoví kdy, rozhodl jsem se na tohoto holuba na střeše nečekat a vzít si do hrsti tohoto "vrabce". A nelituji.

Rozděl a panuj

Android je mocný systém - tak mocný, že pokud jej chce člověk doopravdy využívat, baterie o dnešních kapacitách krutě nestíhají. A navíc mám na různé typy přístrojů různé požadavky.

• Telefon - má mít co největší výdrž, má být pohotově k dispozici a musí umožnit okamžitou reakci na příchozí hovor či zprávu. Pokud je přetížen dalšími aplikacemi, může nse Android odměnit hláškou "Omlouváme se, ale aplikace Telefon neodpovídá", případně může dotyčná aplikace úplně spadnout. Tedy - přístroj na telefonování nelze ničím jiným zatěžovat a Android mi v něm slouží k tomu, abych si systém vyladil k obrazu svému (launcher, management tichého režimu, velikost písma pro čtení a psaní zpráv, identifikace volajícího, blokování skrytých čísel a podobně). V této roli úspěšně slouží Sony Ericson Xperia Pro.
• Komunikátor - přebírá další úlohy, které jsem původně naložil na chudáka Soňáka a pod kterými se zalykal. Zatímco běžnému uživateli stačí výchozí prohlížeč, Já nedám bez Opery Mobile ani ránu. Twitter klient existuje takový, který umí opravdu velké písmo ve tweetech. Business Calendar má široké možnosti nastavení velikosti písma jak v aplikaci, tak ve widgetu. Připočtěme Google+, Facebook, několik (!!) navigací a Xperia kňučela, že má málo paměti a zadrhávala. Takže nastoupil Galaxy Note 2.
• Tablet - mé první Android zařízení, Acer Iconia Tab A500. Díky velké baterii s přehledem vydrží 8-9 hodin plné zátěže, zatímco menší bráškové lapají po třech hodinách po dechu (Galaxy Note ještě nemám prokleplou, ale spolehlivě to vím o iPodu). Dá se na něm i slušně tvořit, jsou k dispozici i programy pro tvorbu hudby. Jenže firmware Aceru je bugovatý a nový už nedostanu. Takže musím hledat aplikace, které mi na něm nepadají. Výhodou Aceru je, že má normální USB konektor a protože přečte NTFS, můžu do něj napíchnout i svůj 1TB disk s kompletním zrcadlem svých dat z PC. To sice žere hodně baterky, ale vzhledem k tomu, že se nikdy nekopíruje víc než několik GB, to bohatě stačí. Tablet ale také, právě kvůli výdrži, používám na cestách k přehrávání hudby, poslechu audioknih a četbě e-knih prostřednictvím text-to-speech. A taky na něm nejradši hraju hry, protože má největší displej a zvlášť hry původně určené pro mobily mají na tabletu pro mne velmi příjemnou velikost herních prvků.

Android - jak se mi líbí

Výrobci si mohou s Androidem dělat téměř cokoli, uživatel jenom to, co mu výrobce a programátoři dovolí. Chce-li víc, musí si přístroj rootnout. U každého zařízení se to dělá jinak a já k tomu přistoupil jenom u Aceru, protože tam už nemám naději na nový oficiální firmware.
Jsem atypický uživatel, který chce hledat a aktivně využívat všechny možnosti, které by mi ulehčily práci, hlavně kvůli zraku. Jsou mi velmi příjemná barevná schémata s tmavým pozadím a světlým textem, a to proto, že na displej koukám ze vzdálenosti nějakých 5 centimetrů a čím menší text, tím víc musím otevřít oči, abych ho přečetl. Ze zářivého pozadí pak mají mé spojivky strašnou radost. Proto mě vyhovují OLED displeje, které kvůli spotřebě taky rády spíš svétlě na tmavém. A navíc místo složitého vysvětlování, že potřebuji světlé na tmavém, mi stačí vývojářům říct, aby udělali OLED-friendly téma pro svou aplikaci.
Moc rád bych využíval screenreader - ale jenom příležitostně. Jenže na to není v současné době Android stavěný. Aktivace a deaktivace screenreaderu se dělá až ve třetí úrovní Nastavení a to je, vážení přátelé, pěkný vopruz. Navíc neexistuje způsob, jak toto nastavení vyvést to widgetu - ptal jsem se, ale bez odezvy. A tak mám raději aplikace, které samy podporují text-to-speech.
Je zajímavé, jak se systém u jednotlivých výroců liší, a to při stejném označení verze. Samsung například ne tak úplně respektuje výchozí Holo schémata - tlačítka nemají stejné pozadí jako jejich okolí, což mi ale vyhovuje, protože je ihned zřejmé, jaká oblast reaguje na klepnutí. Taky má jinak řešené dialogy pro sdílení a nastavení výchozí aplikace - a to už se mi zas až tak nelíbí, protože zatímco v čistém Androidu může jednorázově použít cílovou aplikaci jen jedním klikem, u Samsungu musí vždycky klepnout dvakrát, protože akci odbavují tlačítka. Co ale u Samsungu dobře domysleli, je, že při nastavení velikosti písma se tato promítne i do velikosti písma v aplikaci Zprávy. Opisovat od nejmenované americké firmy se občas vyplatí.
 V čem ale na Android nedám dopustit, je možnost dostat se do souborového systému a pracovat se správci souborů. Toto je věc, kvůli které jsem iOS úplně odepsal a výrobci přišli na to, že nejjednodušší způsob, jak toto obejít, je vyrobit wifi harddisky s příslušnou webovou aplikací, která uživatelům iOSu dovolí aspoň částečně tuto nesnáz obejít.
Co se mi ale na Androidu vůbec nelíbí, je fakt, že je uživatel vydán na milost a nemilost výrobcům. Ačkoli už tu máme nějakou dobu verzi 4.2, kromě Nexusů ji lze potkat jen v neoficiálních ROM. Kéž by byl Android ve stylu updatu stejný jako Windows - Google vydá novou verzi a všichni si ji mohou ihned do svých zařízení stáhnout a začít používat. Nebo si umíte představit, že byste museli čekat, až výrobce vašeho Windows notebooku vydá novou verzi systému, kterou Microsoft zveřejnil před rokem?

Pro tuto chvíli vše, that's all, folks.

Tomáš Valůšek

Google+

Po dloooouhé době jsem si vzpomněl, že jsem kdysi zkoušel blogovat. Nikdy mi to nešlo, nejsem "deníčkový typ". Google+ mě ale může nakopnout, protože blog je logickým rozšířením statusů (u G+ vlastně "novinek"). Takže lze očekávat, še sem půjdou věci, které jsou příliš dlouhé na pouhý status, případně je vhodné, aby šly jednodušeji dohledat.

Takže uvidíme ...

Válka o hlasitost a budoucnost hudby

Na serveru IEEE Spectrum Online se objevil moc zajímavý článek o budoucnosti hudby. Zabývá se tím, proč tato situace vznikla, jak se projevuje a uvažuje, jak z toho ven. Obsahuje i multimediální prezentaci, kde na zvukových ukázkách demonstruje aspekty problému. Vřele doporučuji přečíst těm, kterým není jedno, co poslouchají.